Název divertikulitida je odvozen od malých váčků zvaných divertikuly. Divertikulitidu můžeme označit také jako zánět střevní výchlipky. Právě zánět střevní výchlipky je nejčastější komplikace divertikulitidy.
Nejvíce se zánět vyskytuje v esovité kličce tlustého střeva. Vzniká z důvodu nedostatku vlákniny v těle. Stejně se podílí na onemocnění nedostatek ovoce a zeleniny v jídelníčku.
Kamenem úrazu je vedle těchto nedostatků i vyšší konzumace pečiva z bílé mouky, na místo celozrnného pečiva.
Příčinou vzniku divertikulitidy je infekce sliznice výchlipky vyvolané městnáním stolice v této výchlipce. Odtud se nemůže tekutina úzkým krčkem vyprázdnit. Vzniká tlak způsobující odumření sliznice.
Toto závažné onemocnění ohrožuje především starší lidi. Ohroženy jsou i osoby užívající hormonální léčbu pomocí kortikoidů.
Ve většině případů se dostaví bolesti břicha v důsledku vzniku zánětu střevní výchlipky. Následně se může dostavit nucení ke zvracení, nadýmání a zácpa.
Mezi příznaky divertikulitidy patří i zrychlení tepu a zvýšená teplota.
Zánět se může přesunout z výchlipky do tlustého střeva nebo může dojít k postižení esovité kličky. Postižené části tlustého střeva zánětem se dají nalézt pomocí hmatu.
Nebezpečné je, pokud zanícená tkáň zkapalní nebo se proděraví stěna střeva. Může dojít až k otravě krve.
Praskne-li zánět v okolí výchlipky do močového měchýře nebo pochvy, vzniká tzv. pištěl. Ten se projevuje přítomností vzduchu a stolice v moči.
Zánětlivá tkáň v okolí tlustého střeva může postupným přestupem zánětu vyvolat hnisavý zánět pobřišnice.
Divertikulitida lze vyšetřit fyzikálně. Lékař prohmatá břicho a během tohoto prohmatu může narazit na bolestivý útvar v levém podbřišku, případně i stažení svalů břišní stěny při zánětu pobřišnice.
Lékař může ale sáhnout i po laboratorním vyšetření. Při něm může objevit zvýšené množství bílých krvinek v krvi, zvýšenou sedimentaci a zvýšení hladiny C-reaktivního proteinu.
Využít se dá počítačová tomografie. Stejně tak lze využít ultrazvukové vyšetření či irigografii. Jedná se o rentgenové vyšetření tlustého střeva s použitím kontrastní látky. Lze provést v klidovém režimu.
Jeden z rizikových faktorů je věk. Postupně s přibývajícím věkem se zeslabuje stěna tlustého střeva a může dojít ke vzniku divertikul. Dalšími rizikovými faktory jsou zácpy, kouření, nadváha, obezita a dlouhodobé užívání léků proti bolesti. Na divertikulitidě se podílí z větší části i genetika.
Divertikulitida se dá léčit neoperační a operační metodou.
Neoperační metoda spočívá v nasazení klidového režimu, omezení konzumace stravy přes ústa. Podávají se antibiotika a infuze.
Při zánětu pobřišnice se musí provést akutní operace divertikulitidy. Postižený úsek se odstraní, popřípadě se vyřadí z pasáže trávení založením střevního vývodu.
Perikolické abscesy lze ošetřit napíchnutím s využitím kontroly počítačové tomografie.
Plánované operace se provádějí u pacientů s píštělemi, zúžením průsvitu střeva nebo u osob v pozdějších fázích divertikulitidy. V takovém případě dojde k odstranění úseku střeva s výchlipkami a píštělemi.
Léčba divertikulitidy se řeší užíváním léků proti bolesti a změnou stravovacích návyků. V nejzazší fázi dochází k operativnímu odstranění postižené části tlustého střeva.
Divertikulitida není banální záležitostí a nemusí končit dobře. Důležité je při příznacích vyhledat lékaře.