Co je divertikulitida? Jaká jsou rizika a léčba této nemoci?

Název divertikulitida je odvozen od malých váčků zvaných divertikuly. Divertikulitidu můžeme označit také jako zánět střevní výchlipky. Právě zánět střevní výchlipky je nejčastější komplikace divertikulitidy.

Nejvíce se zánět vyskytuje v esovité kličce tlustého střeva. Vzniká z důvodu nedostatku vlákniny v těle. Stejně se podílí na onemocnění nedostatek ovoce a zeleniny v jídelníčku.

Kamenem úrazu je vedle těchto nedostatků i vyšší konzumace pečiva z bílé mouky, na místo celozrnného pečiva.

Příčinou vzniku divertikulitidy je infekce sliznice výchlipky vyvolané městnáním stolice v této výchlipce. Odtud se nemůže tekutina úzkým krčkem vyprázdnit. Vzniká tlak způsobující odumření sliznice.

Toto závažné onemocnění ohrožuje především starší lidi. Ohroženy jsou i osoby užívající hormonální léčbu pomocí kortikoidů.

Jaké jsou příznaky divertikulitidy?

Ve většině případů se dostaví bolesti břicha v důsledku vzniku zánětu střevní výchlipky. Následně se může dostavit nucení ke zvracení, nadýmání a zácpa.

Mezi příznaky divertikulitidy patří i zrychlení tepu a zvýšená teplota.

Jak divertikulitida probíhá?

Zánět se může přesunout z výchlipky do tlustého střeva nebo může dojít k postižení esovité kličky. Postižené části tlustého střeva zánětem se dají nalézt pomocí hmatu.

Nebezpečné je, pokud zanícená tkáň zkapalní nebo se proděraví stěna střeva. Může dojít až k otravě krve.

Praskne-li zánět v okolí výchlipky do močového měchýře nebo pochvy, vzniká tzv. pištěl. Ten se projevuje přítomností vzduchu a stolice v moči.

Zánětlivá tkáň v okolí tlustého střeva může postupným přestupem zánětu vyvolat hnisavý zánět pobřišnice.

Jakým způsobem lze divertikulitidu vyšetřit?

Divertikulitida lze vyšetřit fyzikálně. Lékař prohmatá břicho a během tohoto prohmatu může narazit na bolestivý útvar v levém podbřišku, případně i stažení svalů břišní stěny při zánětu pobřišnice.

Lékař může ale sáhnout i po laboratorním vyšetření. Při něm může objevit zvýšené množství bílých krvinek v krvi, zvýšenou sedimentaci a zvýšení hladiny C-reaktivního proteinu.

Využít se dá počítačová tomografie. Stejně tak lze využít ultrazvukové vyšetření či irigografii. Jedná se o rentgenové vyšetření tlustého střeva s použitím kontrastní látky. Lze provést v klidovém režimu.

Existují nějaké rizikové faktory?

Jeden z rizikových faktorů je věk. Postupně s přibývajícím věkem se zeslabuje stěna tlustého střeva a může dojít ke vzniku divertikul. Dalšími rizikovými faktory jsou zácpy, kouření, nadváha, obezita a dlouhodobé užívání léků proti bolesti. Na divertikulitidě se podílí z větší části i genetika.

Jak lze divertikulitidu léčit?

Divertikulitida se dá léčit neoperační a operační metodou.

Neoperační metoda spočívá v nasazení klidového režimu, omezení konzumace stravy přes ústa. Podávají se antibiotika a infuze.

Při zánětu pobřišnice se musí provést akutní operace divertikulitidy. Postižený úsek se odstraní, popřípadě se vyřadí z pasáže trávení založením střevního vývodu.

Perikolické abscesy lze ošetřit napíchnutím s využitím kontroly počítačové tomografie.

Plánované operace se provádějí u pacientů s píštělemi, zúžením průsvitu střeva nebo u osob v pozdějších fázích divertikulitidy. V takovém případě dojde k odstranění úseku střeva s výchlipkami a píštělemi.

Závěr:

Léčba divertikulitidy se řeší užíváním léků proti bolesti a změnou stravovacích návyků. V nejzazší fázi dochází k operativnímu odstranění postižené části tlustého střeva.

Divertikulitida není banální záležitostí a nemusí končit dobře. Důležité je při příznacích vyhledat lékaře.

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho nebo pošlete svým známým.
Zpět na blog