Syndrom vyhoření můžeme velmi snadno nazvat tichým nepřítelem. Lidé trpící tímto syndromem často neví, do jakého problému se dostali.
Lidé se cítí šíleně unavení a bez jakékoliv chuti do života. Aktivity, které je v minulosti těšily, jim už zábavu a potěšení nepřinášejí. Osoby se syndromem vyhoření mají problém se spaním a často nepřiměřeně reagují na životní a pracovní situace.
Syndrom vyhoření se nejvíce ukazuje v práci, ale tímto syndromem mohou trpět i maminky na mateřské dovolené, kamarádi nebo spoluhráči.
Z hlediska práce se jedná o obory, ve kterých jsou lidé v každodenním kontaktu s jinými lidmi. Jedná se o zdravotní sestry, učitele, ale například i novináře.
Syndrom vyhoření v práci můžeme rozdělit do třech skupin.
Tento druh vyhoření je následek působení faktorů spojených s nadměrným negativním sebehodnocením. Člověk má na sebe obrovské nároky a je stále nespokojený.
Jak už z názvu vypovídá, problém jsou mezilidské pracovní vztahy na pracovišti. Může se jednat o spolupracovníky či dokonce šéfa.
Tento druh vyhoření se těžko řeší. Jediným výsledkem může být změna pracovní pozice nebo dokonce změna pracovní činnosti a přechod do jiné společnosti. Je to nesoulad mezi člověkem a prací.
...
Syndrom vyhoření má několik fází, kterými si osoba postupně projde, než dojde ke konečnému vyhoření. Jedná se o dlouhodobý proces ovlivňující faktory stresu a další dlouhodobé zátěže.
Člověk v nějaké životní situaci, obvykle v práci, ve vztahu či při boji s nemocí, překypuje elánem a má velká očekávání. Často kvůli tomu zanedbává ostatní aktivity.
Jedná se o fázi, kdy se pracovník seznámil s realitou a začíná přehodnocovat svá počáteční očekávání a nadšení uvadá.
Člověk přemýšlí nad smyslem práce či činnosti a začíná přicházet k závěru, že má omezené možnosti.
Osoby se do této fáze dostávají po dlouhodobé frustraci. Jednoduše zjistí či mají pocit, že na situaci nemají žádný vliv a propadají bezmoci a beznaději. Jedná se o přirozenou reakci proti frustraci.
Poslední stádium, kdy dochází k totálnímu emocionálnímu vyčerpání a člověk se začne vnímat jen jako kolečko ve stroji. Člověk ztrácí smysl v dané činnosti.
Převládá negativní vnímání. Člověk má negativní postoj k sobě a negativní postoj k životu. V práci se jedná o negativní postoj k práci. Obecně se syndrom vyhoření projevuje negativním vztahem k ostatním.
Člověk ztrácí sebeúctu, ztrácí schopnost navázat a udržet společenské vztahy, cítí vlastní nedostatečnost a je si sobě méně cenný.
Chronická dlouhodobá zátěž v práci se negativně projevuje v soukromém životě. Postižený přenáší své pracovní problémy domů a rodina či přátelé si začínají všímat určitých změn. Dotyčný člověk reaguje více podrážděně než obvykle. Situace může dojít až do stavu, kdy se člověk vyhýbá sociálním vazbám. Zavolají mu kamarádi či rodina, ale on nemá chuť nic podnikat.
Na syndrom vyhoření má zásadní vliv okolí, ve kterém žijete či kolektiv, ve kterém pracujete. Pokud máte kolem sebe pozitivní lidi a z každodenních úkolů si uděláte zábavu, bude to mnohem lepší než se hnát za laťkou splnění cílů.
V práci můžete například soutěžit s kolegy, který z vás bude lepší. Výsledky díky soutěživosti půjdou nahoru a nebudete se cítit vyčerpaní. Svou roli sehraje sranda a vzájemné špičkování.
Nabízí se tedy otázka, dá se syndromu vyhoření předejít? Odpověď zní – ano!
Musíte na sobě systematicky a vědomě pracovat. Trénovat se dá například stresová odolnost. Nutností je také ubrat a nedělat všechny činnosti na 120 %, ale na druhou stranu se učte být kreativní.
Důležité je ovládat své emoce a vědět čím se nejlépe dokážete namotivovat.
Postižení lidé syndromem by měli dát nohu z plynu, ubrat pracovní nasazení a více odpočívat. Je důležité najít si čas na své koníčky a v práci být rozumnou dobu. V žádném případě by si tito lidé neměli nosit práci domů.
Co můžete ve svém životě změnit? Našli jsme pro vás celkem 7 strategií, která vám zaručeně pomohou.
Pokud se každodenní napětí stává samozřejmostí, může velmi lehce dojít k vyhoření.
Chcete-li začít omezovat stresory podívejte se na některé běžné stresory v práci. Mezi ně můžeme zařadit například nereálné termíny, nepředvídatelné plány, kvůli kterým si nemůžete naplánovat čas na odpočinek.
Problémem může být i přidání zodpovědnosti nad rámec vaší práce. Tato zodpovědnost navíc není adekvátně odměněna.
Jestliže máte problémy s plánováním, zkuste si najít vhodnou denní šablonu a zkuste ji dodržovat. Pokud to je jen možné pravidelně odpočívejte a dejte si pauzu na oběd.
U problémů s termíny požádejte nadřízeného o více času.
S novou dobou jsme nahradili plné stoly papírů nepořádkem a nahromaděným „odpadem“ na ploše počítače. Mezi virtuální nepořádek patří hromada pootevíraných oken a souborů, přeplněné emailové schránky. Tento nepořádek má za následek, že jej nebudete schopni včas uklidit – úkoly jednoduše nestihnete.
Pro vyřešení tohoto problému vám vystačí minimalizovat tento digitální šum. Je to jednoduché. Vyhodnoťte, které informace a úkoly jsou důležité a pokud nejsou, odsuňte je na dobu až bude čas. Řešte pouze primární úkoly.
Pamatujte na to, že není cílem přeplnit kalendář velkou hromadou úkolů od rána do večera, ale efektivně si vše plánovat.
Zapřemýšlejte nad tím, co jste schopni reálně za daný den stihnout a podle toho si úkoly plánujte.
Pokud si den naplánujete špatně a polovinu úkolů nestihnete udělat, přenesete si je na další den a úkoly se tak neustále nabalují a je jich čím dál více.
Tento způsob práce vede k syndromu vyhoření. Cítíte se, že jste nic nestihli.
Do pracovního diáře si místo celé řady pracovních záležitostí naplánujte i dobu odpočinku a činností, které vás dostanou od počítače.
Běžte na procházku, potkejte se s kamarádem či si hrajte s dětmi. Především chůze venku zmírňuje duševní únavu a pomůže vám v noci lépe spát.
Pochopitelně nezapomínejte na pracovní povinnosti, ale pokuste se každý den zařadit nějakou odpočinkovou činnost ideálně na čerstvém vzduchu. Pokud jste obchodní manažer, dopřejte si mezi jednáními procházku parkem.
Rutina dělá v našem životě řízený chaos. Naopak rituály dávají našemu životu smysl.
Pokud budete pociťovat známky vyhoření, zastavte se a vytvořte si pro sebe rituály. Může se jednat například o deset nadechnutí před novým úkolem, pět minut chůze po obědové přestávce.
Pokud je vaše pýcha a produktivita vaši hnací silou, která vás přivedla k vyhoření, vypadá to jako nikdy nekončící cyklus. Čím více práce děláte, tím více hrozí vyhoření.
Abychom tuto smyčku prolomili, musíme změnit pohled na věc, jak měříme hodnoty.
Neohlížejte se na předchozí den. Vždy ráno „vynulujte tabulku“ a začněte znovu. Změňte přístup. Nedávejte si úkoly typu – „dnes budu psát článek 2 hodiny“, ale dejte si za úkol – „dnes napíšu článek na blog“.
Vytváříme si tak na sebe zbytečný a velký tlak, který vede k syndromu vyhoření.
Nejtěžší části odvrácení syndromu vyhoření je ta, že ho nevidíme dostatečně dopředu. Je důležité posilovat své sebeuvědomění a dělat si pro sebe recenze svého života a práce.
Díky těmto recenzím posilujeme svou výkonnost.
Zkuste si naplánovat denní, týdenní, měsíční či roční plány, čeho byste chtěli dosáhnout, jak se cítíte a kde byste se chtěli vidět.
Syndrom vyhoření je opravdu tichým nepřítelem, kterého často poznáme až ve chvíli, kdy vyhrává.
Abyste mohli s tímto soupeřem bojovat či případně ho do hry ani nepustit, musíte přemýšlet nad tím, jak si plánovat práci, co od sebe očekávat.
Pokud si budete dávat reálné úkoly a nebudete se snažit stihnout úplně všechno na světě za jeden den, můžete se velmi rychle dostat do výhodné pozice.
Věříme, že vám článek odhalil tohoto nepřítele a díky tomu se mu, co nejvíce vyhnete.
Naším cílem bylo vytvořit kvalitní produkt a služby okolo něj, které pomáhají dělat život lepší či jednodušší. Produkt, za který se nikdy nebudeme stydět a který budeme sami používat. Dali jsme si za cíl vytvářet dlouhodobé a hlavně spokojené zákazníky. Spokojenost kupujícího je vždy na prvním místě, protože víme, že nejlepší reklama je vždy pozitivní recenze či doporučení spokojeného zákazníka.
